Reklama
 
Blog | Sarah Borufka

Čeština je magor

V jedním z komentářů na můj první blog se ptá pán Milan Kovár:

 

„Umíte, zdá se, docela dobře česky, proč tedy ve zdejším prostředí publikujete anglicky?

 

Krátká odpověď by byla asi: „To se fakt jenom zdá.“

 

Tuto je můj první pokus, psát blog v čěštině. Omlouvám se předem za veškere chyby. Doufám že to bude zrozumitelný, proto že nakonec jde v životě přece o to, aby se člověk domluvil, aby mu bylo rozumět.

 

Umět češtinu, pokud nejste úplně rodilý mluvčí, je asi celoživotní projekt. Taky když mně trošku uklidnilo, že můj známý, který je novinář a nebude jmenován, u fakt těžkého diktátu Zdeňka Svěřáka taky jenom dostal dvojku. A není to tím, že on by byl špatný novinář, naopak.. Ten český jazyk je jednoduše nevypočitatelný h****. Já jsem rovnou měla pětku…

Reklama

 

Ačkoliv tento blog je především koncipovaný jako záležitost v anglickým jazyce,  zdálo se mi, že by stálo o pokus, vysvětlit mojí frustraci, a snad i tu jiných cizinců, s češtinou. V angličtině to přece je už dlouho na webu.

 

Ještě se mám dobře, že aspoň mluvenou češtinu znám od malička od rodičů, ale když jsme už žili v Německu poměrně dlouho, začínali jsme tvořit věty v němco-čestině, například: beantragovat nebo arbeitsúřad. A třeba i zrovna to je problém. Nevím o jazyce, kde by se mluvená a spisovná úroveň lišily až tak zásadně jako v češtině. Proč, pro boha, je den hezkej nebo hezký podle toho, jestli sedím v hospodě nebo na pohovoru?

 

Spor o tom, zda by se mělo dopustit psanou variantu bychom „bysme“, vypovídá o tom, že vlastně existuji dvě velmi odlišné varianty češtině. Pravda, i v angličtině a němčině existují rozdíly podle toho, jestli se mluví nebo píše, ale řekla bych, že neproniká až tak hluboce do gramatiky, že se to spíš týče výslovnosti a slovný zásobě. Nejsem lingvista, tak že ráda se nechám opravit.

 

Další kauza jsou kamarády  „i“ „í“ „y“ „ý“. Neexistuje důvod, proč bychom měli mít čtyři varianty jedné samohlásky na výběr. Dvě by úplně stačily, dlouhý a krátký. S tím by se mělo něco udělat.

 

Taky nechápu, proč se z čistého nebe začíná používat genitiv, když je něčeho víc než čtyři. Jedno auto, dva auto, tři aut, čtyři auto, pět aut?

 

A šokovalo mě, že je zcela normální, že nějaký rodiče děti musí poslat na logopedie, aby se naučili tvořit takový ty zvuky, který jsou pro češtinu normální, pro lidskou anatomie, či jazyk,  ale ne.  

 

Mohla bych ještě pokračovat, ale jsem už příliš unavená s toho psáni v cizím jazyce, tak že předávám slovo Vám. Pro česky mluvící cizince: Co Vám dělá problémy? A pro český čtenáře: jak to vidíte vy? Ceníte, když cizinec se snaží mluvit Váš těžký jazyk, nebo naopak nesnesete jakýkoliv přízvuk a jste radši, když si můžete procvičit angličtinu, němčinu či jiný cizí jazyk?